Rakouský prezident varoval v inauguračním projevu před nacionalismem a jednoduchými odpověďmi

 

Vítězem opakovaných prezidentských voleb v Rakousku se stal bývalý šéf tamních Zelených Alexander Van der Bellen.  U příležitosti své inaugurace přednesl před Spolkovým shromážděním 26. ledna 2017 tento projev:

 

Vážená paní předsedkyně Národní rady, vážená paní předsedkyně Spolkové rady, vážené Spolkové shromáždění, vážení čestní hosté, milí Rakušané a milé Rakušanky, milí a milé zahraniční spoluobčané a spoluobčanky této země, milí diváci a milé divačky televize a internetu!

Stojím zde s pocitem něčeho neskutečného. Nikoliv kvůli dlouhému volebnímu boji – ten byl povětšinou celkem příjemný. Stojím zde dnes s velkou radostí a důvěrou! Vidíte díte uprchlíků. Dítě narozené ve Vídni, které se svými rodiči uprchlo do Kaunertalu. A nyní před vámi smím stát jako vás spolkový prezident. Je to pro mě obzvláštní čest a radost. Rakousko je země bohatá na šance! Člověk by skoro řekl země neomezených možností. To si připomínejme a nenechme si to zpochybnit. Stojím před vámi také proto, že mě sem donesly statisíce lidí společnou vůlí a úsilím. Za to jim srdečně děkuji.

Doris, tohoto cíle jsme dosáhli společně. Bez tebe by to nešlo. Obecně chci ale poděkovat miliónům občanek a občanů, kteří přišli k volbám. Oproti všemu sýčkování byla volební účast dokonce vyšší. Přes veškeré politické rozdíly chci vyjádřit svůj respekt také svému spoluuchazeči, 2. místopředsedovi Národní rady Ing. Norbertu Hoferovi. Byl to pozoruhodný výkon.

Ještě jedno poděkování je pro mě důležité: Vážený pane spolkový exprezidente, milý Heinzi! Věnoval jsi svůj život službě republice. Po desetiletí jsi vykonával vysoké a nejvyšší úřady, naposledy jsi úspěšně byl dvanáct let spolkovým prezidentem. Myslím, že mluvím jménem všech zde shromážděných, když ti za to co nejsrdečněji poděkuji.

 

Vážené dámy a vážení pánové,

velmi si ale také uvědomuji, že nejpozději od dnešního dne zastupuji také ty, kteří mě nepodporovali, ať už z jakéhokoliv důvodu. Podle nejlepšího vědomí a svědomí se budu snažit zapojit i vás. Rakousko jsme totiž my všichni. Rakousko je souhrn všech jeho obyvatelek a obyvatelů, lhostejno odkud pocházejí, zda z Vídně nebo Štýrského Hradce, ze Salcburku nebo Kaunertalu, Pinkafeldu nebo z jiného koutu naší krásné vlasti.

Je také jedno, koho milují. Zda muže nebo ženy, lhostejno, zda jsou sami muži nebo ženy. Je jedno, zda mají rádi město nebo hory nebo venkov. Nebo svůj smartphone nebo všechno dohromady. Je zcela jedno, zda mají celý svůj život před sebou, nebo zda se již ohlížejí na doufejme život naplněný. Je jedno, zda jejich rodina žije po generace nebo ne. Je to jedno. Všichni Rakušané a Rakušanky jsou si totiž rovni. Rovni v právech a povinnostech. Rakousko jsme my všichni. Patříme k sobě, vzájemně na sobě závisíme. Jsme tak silní jako naše soudržnost, zvláště v obtížných časech, jimž jdeme vstříc.

 

Vážené dámy a vážení pánové,

žijeme v čase změn. V čase, v nichž osvědčené jistoty a recepty už zdá se nezabírají tolik jako v minulosti a nové se teprv musí nalézt a vytvořit. Žijeme v čase mezi dobami. Změnu vidíme všude: Způsobuje ji zvětšující se, exponenciálně se zrychlující zestíťování lidstva, způsobují ji dopady automatizace na náš pracovní trh.

Způsobují ji výzvy, kterým naše sociální a hodnotové systémy vystavuje uprchlictví a migrace. Ale také výzvy vědeckého pokroku, který našemu etickému a morálnímu cítění klade zcela nové otázky. To vše v Evropě, která kvůli nacionalismu a krátkozrakému sobectví zápasí o svou akceptaci či dokonce existenci. V Evropě otřesené opovrženíhodnými akty mezinárodního teroru, které ohrožují naši soudržnost. Děje se to také na pozadí bohužel již každodenní klimatické změny, která má své následky i u nás v Alpách.

Se změnou se to má různě. Je nutná, ale také nahání strach. Když jsem v jedenácti letech stál poprvé v bazénu na třímetrovém skokanském prkně, neměl jsem z toho žádnou radost. Ale dítě, která tam takto poprvé stojí, ví, že jestli chce jít dál, musí skočit. Ví, že musí. Neví ale, jak se bude při skoku cítit a co přesně bude následovat po něm. A přece se ve většině případů ke kroku vpřed odváží. I já jsem se tehdy odvážil. A skočil jsem i z pětimetrového prkna. Proč? Protože důvěra je silnější než pochybnost.

V dobách, jako je ta naše, spolu osudově zápasí tyto dvě síly, pochybnost a důvěra. Obě mají své oprávnění: Pochybnost nám pomáhá zpochybňovat a nahrazovat překonaná řešení. Důvěra je v každodenním životě tolik důležitá, protože umožňuje věřit, že zlepšení je možné. Důvěra nám umožňuje udělat krok dopředu. Apeluji dnes na vaši důvěru! V naší hymně stojí „pracovitě a plni nadějí“ a nejsou to prázdná slova. Sám jsem to zažil. Viděl jsem, čeho umíme dosáhnout, když držíme pospolu. Státní smlouva, hospodářský zázrak, naše přistoupení k Evropské unii, to jsou jen některé momenty. Vždy jsme byli vedeni důvěrou, že může být a bude lépe.

Na důvěře je krásné to, že je možno ji jednoduše vytvořit, tím, že se rozhodneme důvěřovat. My, Rakušanky a Rakušané, jsme toto rozhodnutí učinili v minulosti mnohokrát. A když toto rozhodnutí učiní dnes a zítra každý z nás, umožní nám důvěra věci, které by pochybnost nikdy nepřipustila. Dovolte mi být poetický: Kde pochybnost vidí temnou noční oblohu, vidí důvěra noc plnou hvězd.

Co je ještě důležité v dobách změn? Obrátit zrak na to, co se nemění, na naše základní principy. Představují fundament a ústřední články víry naší republiky: Svoboda a důstojnost člověka jsou univerzální a nedělitelné. Lidé se rodí svobodní a rovní v právech. Lidská práva platí neomezeně. Privilegovaný má mít moudrost, aby pomohl slabšímu a nezneužíval svou pozici silnějšího. Jsme spoluzodpovědni za všechny lidi.

Ke zdravému lidskému rozumu patří i soucítící lidské srdce. Je naší lidskou povinností pomáhat lidem v nouzi, ať z tuzemska nebo zahraničí. Ten, kdo ale u nás hledá pomoc, musí samozřejmě dodržovat základní hodnoty našeho právního státu. O nich nelze vyjednávat. Jinými slovy – cituji z roku 1789: Věříme ve svobodu, věříme v rovnost a věříme v solidaritu. Věřme v Rakousko a jeho schopnosti. Věřme především tomu, co udělala Rakousko a Evropu silnými. Na těchto základech můžeme stavět.

Ostatní jsou výzvy, které stojí před Rakouskem a které společně chceme zvládnout. Chceme zachovat náš sociální stát a důchodový a zdravotnický systém a to se může podařit jen společným úsilím. Jsme zajedno v tom, že pro zachování a rozvoj našeho blahobytu potřebujeme motivované zaměstnance a zaměstnankyně a inovativní podnikatelky a podnikatele. Zajedno jsme i v tom, že Rakousko leží v srdci Evropy, a tak to také zůstane, což nemyslím pouze geograficky… Zajedno bychom měli být i v tom, že vzdělání, výzkum a věda jsou klíče k mnoha otázkám budoucnosti. Shodujeme se na tom, že muži a ženy mají stejná práva. A že musíme pracovat na tom, aby se tato rovnoprávnost uplatnila i v povolání a každodenní životě.

Podstatné je, že politika dokáže vytvářet takové rámcové podmínky, aby všichni lidé měli možnost vést šťastný život. To je úkol pravé politiky, její smysl a účel. Skutečná politika musí také přinášet skutečné výsledky. Politika je také řemeslo. Jde o to, aby na konci byl „výrobek“, který lze vidět, dotknout se ho a je účinný. Žádný dobrý stavitel se nemůže spokojit jen s přípravou a zařízením staveniště. Říkám to také proto, že v posledních týdnech byla prezentována a diskutována celá řada zajímavých nápadů a návrhů. To považuji za dobré. Rakušanky a Rakušané očekávají již v příštích měsících rozhodnutí a výsledky, které zlepší jejich život. Přeji jim k tomu vše dobré.

 

Vážené dámy, vážení pánové!

Zítra je mimořádný den. Zítra je Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Připomínky největšího zločinu v dějinách lidstva. Holokaust je také součástí našich dějin. V době nacionálního socialismu byly zavražděny milióny lidí. Rakušanky a Rakušani patří k pachatelům i obětem. Těm lidem, kteří tehdy ještě dokázali uprchnout, byla odejmuta vlast. Málo z těch, co uprchli, bylo pozváno k návratu. Mnozí z těch, co se přesto vrátili, nebyli v Rakousku vítaní. Pokládám to za nejtemnější stránku naší rakouské historie. Nejtemnější stránku, kterou nikdy nezapomeneme.

 

Dámy a pánové,

po druhé světové válce se evropští politici konečně rozhodli pro smíření a soužití. Vyrostl z toho projekt Evropské unie. Tento projekt není dokončen. Evropská unie je od té doby prostorem míru, svobody a blahobytu. Státy a národy EU ze svých vztahů navždy vyloučili násilí. Na světě neexistuje mnoho regionů, o nichž se to dá říct. Evropa – naše Evropa – je neúplná a zranitelná. Když 28 vyspělých demokracií píše scénář společného života, nemůže to být jednoduché nebo v detailech nesporné. Největší nebezpečí spatřuji v tom nechat se svést zdánlivě jednoduchými odpověďmi a zvrátit vývoj směrem k nacionalismu a mezistátním malichernostem. Toto nemůže být rakouský zájem. Nenechme se oklamat. Nenechme si nechat vzít práci na naší společné Evropě. Zachování tohoto mírového projektu stojí za veškerou námahu.

Dovolte mi říct pár slov k tomu, jak chápu svůj úřad. Vynaložím vše, abych byl nadstranickým spolkovým prezidentem, prezidentem všech v Rakousku žijících lidí. Ozvu se tehdy, když se bude jednat o základní otázky našeho společného bytí, nebo pokud by dokonce byly ohroženy. Být každý den na stránkách novin tomuto úřadu nepřísluší. Záleží mi na tradičně dobré spolupráci všech politických institucí a ústavních orgánů, na spolupráci se sociálními partnery, aktéry občanské společnosti s jejich mnoha dobrovolníky a s náboženskými společnostmi, abychom se všichni znovu a znovu starali o obnovu společenské soudržnosti. A samozřejmě mi velmi záleží na tom, abych důstojně reprezentoval Rakousko v zahraničí. Rakousko vždy stavělo a staví mosty. Základem této naší role je naše neutralita. Tuto zahraničněpolitickou tradici v Evropě a v celém světě si musíme i nadále podržet.

Ještě mi dovolte slovo k tématu, na nějž se názory různí: Spolkový prezident je zároveň nejvyšším velitelem rakouské spolkové armády, která zasvětila svou činnost zejména hodnotám jako ochrana demokracie, respekt k lidským právům a mír a solidarita. Tuto funkci budu brát velmi vážně a pokládám se za záštiťu a podporu naší armády. Proto mám také radost, že reputace a vážnost rakouské armády stoupá. Tento pozitivní vývoj se zakládá na vysoké profesionalitě a osobním nasazení vojaček a vojáků, které tito stále znovu dokazují při mezinárodních misích v zahraničí a při bezprostřední podpoře obyvatelstva po přírodních pohromách. Ať za šest let pokud možno všichni lidé v Rakousku řeknou: Ano, věci se změnily. Ale změnily se k lepšímu. To je možné, pouze pokud všichni společně věříme v Rakousko. A když se všichni také přičiníme.

 

Vážené dámy a vážení pánové!

Rád bych zakončil slovy, věnovanými nejmladší generaci. Vy, kdo stojíte na počátku vaší cesty, vy, kdo chodíte do školky, vy, kdo jdete poprvé do školy, připravujete se na povolání, zapisujete se na univerzitu, jste to vy, kdo budete stavět nový svět. Potřebujeme vás. Potřebujeme vaši vášeň, vaše ideje, vaši odvahu uvažovat o věcech nově, váš respekt, vaši píli, v každém případě potřebujeme i váš nesouhlas, vaše talenty a v neposlední řadě vaši důvěru. Na to se spoléháme. Potřebujeme vás. Tedy, s odvahou vstříc novým zítřkům! Ať žije naše mírová evropská budoucnost! Ať žije naše vlast, Rakouská republika!

 

(Přeložil Pavel Himl)

Share Button